Konference Mladých lékárníků po deseti letech

Před deseti lety, v říjnu 2015, jsem na Sněmu Mladých lékárníků v Hradci Králové prezentoval zahraniční zkušenosti se zaváděním dalších hrazených služeb v lékárnách. Šlo o přípravu týdenních dávkovačů nákladných léků pro hospice a pacienty v paliativní péči v Belgii, německý pilotní projekt spolupráce praktických lékařů s farmaceuty z veřejných lékáren při lékovém managementu pacientů s polypragmasií a v neposlední řadě o zkušenosti s očkováním v irských a britských lékárnách.

Letos jsme si téma částečně zopakovali a nutno říct, že ani de­káda nestačila, abychom zahraniční příklady rozvoje kompetencí farmaceutů v lékárnách napodobili. Ale možná se konečně začalo blýskat na lepší časy. Úspěšné pilotní programy se v zahraničí podařilo přetavit do smysluplné a hlavně měřitelné praxe. Proto se kromě nákladů na zavedení daří vyhodnocovat i přínosy, které farmaceutická péče systémům zdravotnictví přináší. Konkrétně v očkování máme díky think tanku Ministr zdraví k dispozici nejenom studii proveditelnosti, ale i precizní analýzu nákladové efektivity zavedení očkování do lékáren.

Ve studii byly uvažovány tři kategorie a data jednoznačně ukázala, že se prostředky vložené do programu preventivního očkování v lékárnách státu násobně vrátí. Konkrétně u očkování proti chřipce to vychází na 6,53 korun na jednu investovanou. Nepatrně nižší (5,51 Kč) je benefit při očkování proti pneumokokovým onemocněním. Ve třetí kategorii, očkování proti respiračnímu syncytiálnímu viru, je sice benefit minimální (1,03 Kč), ale přesto zůstává nad hladinou vložených nákladů.

Současná debata o očkování v lékárnách se sice zaměřuje na očkování nízkorizikových samoplátců, ale analýza Ministra zdraví ukazuje, že skutečnou hodnotu přináší zapojení lékáren do očkování cílových skupin definovaných národními doporučeními. Tím by zavedení programu pomohlo ­­zdravotnickému systému v transformaci směrem od zaměření na léčbu nemocí k jejich prevenci. Výsledkem by bylo méně návštěv u lékaře, méně urgentních případů i hospitalizací a méně případů úmrtí, kterým lze předejít.

Je velmi pravděpodobné, že ve finále mohou být vedle přímých benefitů definovaných výše ještě také značné benefity nepřímé. Do studie totiž nebyly zahrnuty jiné přínosy pro ­zdravotnický systém: Protože nejsou k dispozici údaje, které by ukázaly na spojení nižšího využívání zdravotní péče a zvýšení kapacity v jiných oblastech, nebyla zahrnuta úleva pro praktické lékaře a uvolnění jejich kapacity na léčbu nemocí, kterým nelze předcházet. Nejsou zohledněny ani změny ve využití času u dotčených osob, tedy času, který by v době nemoci mohly využit pro produktivní činnosti, včetně dopadu na snížení pracovní produktivity v důsledku zhoršeného zdravotního stavu nebo úplné absence v práci. V neposlední řadě modelování nezahrnuje účinky zvýšené kolektivní imunity. Kompletní studii je možné najít na 1url.cz/sJbr5.

Další aktivitu Ministra zdraví zmiňovala na konferenci Mladých lékárníků dr. Marcela Heislerová z IPVZ. Jde o interaktivní ­vizualizaci kompetencí farmaceutů v evropských zemích, a když už na stránkách Ministra zdraví budete, můžete si rozsah činností našich zahraničních kolegů porovnat sami. (1url.cz/jJbrP nebo 1url.cz/eJbuR)

Vizualizace vznikla s cílem představit konkrétní evropské příklady, v nichž farmaceuti v lékárnách plní širší roli v systému zdravotní péče a tím doplňují práci praktických lékařů. Zahraniční zkušenosti naznačují, že zapojením farmaceutů do preventivních, diagnostických i poradenských činností může dojít ke zvýšení proočkovanosti, lepšímu záchytu rizikových stavů i efektivnějšímu využití kapacit v primární péči. Z dostup­ných údajů je zřejmé, že role farmaceutů mohou být v systému zdravotnictví mnohem širší než jen nejvíce viditelné vydání léků na předpis. Patří sem dlouhodobá péče o pacienty, včetně proaktivního vyhledávání rizik a pravidelného kontaktu s lidmi, které by jinak zdravotní systém nezachytil včas nebo nezachytil vůbec. Farmaceuti mohou zlepšit dostupnost zdravotnických služeb i pro časově vytížené nebo méně motivované skupiny pacientů.

Věřme, že nebude trvat další dekádu než se i v České re­pub­­lice zlomí bezbřehé a zároveň nekonkrétní diskuse o mož­ných parametrických změnách do komplexní úpravy legislativy, zahrnující nejenom úpravu vzdělávání farmaceutů (i farmaceutických asistentů), ale i financování nových služeb poskytovaných v rámci farmaceutické péče. Ačkoli konkrétní dopady na rozpočet i zdravotní ukazatele nelze bez dalších analýz přesně určit, mezinárodní srovnání poskytuje dostatek podnětů k tomu, aby se rozšíření kompetencí farmaceutů začalo posuzovat soustavně a s ohledem na dlouhodobou udržitelnost českého zdravotnictví. K udržení zájmu absolventů i mladých kolegů o obor je nezbytné, aby čeští farmaceuti dosáhli na kompetence svých zahraničních kolegů i v domácím prostředí.

Stanislav Havlíček